|
Knížka 1
Levá strana je notová
Notový zápis je záměrně oproštěn od textů a pokynů, jejichž přemíra odvádí pozornost dětí od podstatného a učí je povrchnosti vnímání zápisu. Z téhož důvodu jsou i veškeré ilustrace umístěny na pravé straně. Nicméně s pohledem upřeným do not by děti měly hrát co nejméně, začátečníci vůbec ne! (Krásnou krajinou přece také neprocházíme s očima ponořenýma do mapy!)
Pravá strana obsahuje náměty k hovorům
Číst si v ní mohou učitelé, rodiče, zvídaví žáci. Ale jen a jen na učiteli bude, jakou "řeč" zvolí: jinak pro šestileté a jinak pro desetileté dítě, jinak pro začátečníka a jinak pro žáka již hrajícího, který se sice se 3. polohou teprve seznamuje, ale ostatní dovednosti a znalosti zdokonaluje na jiných skladbách. Informace je třeba někdy zjednodušit, jindy naopak rozšířit. Časté otázky by v hovoru měly probouzet zvídavost, přemýšlivost, "osobní angažovanost" dětí, nikoli tedy jen trpné přijímání rad a hodnocení učitele. Stále znovu a znovu je třeba mluvit o kráse a citu, vždyť ty jsou principem a smyslem hudby. Hledání krásy zvuku nesmí být odsouváno do houslové budoucnosti. Často i podvědomé neuspokojení z vlastní hry vede ke ztrátě zájmu, lhostejnosti a k ukončení studia.
Knížka 2
Záměrně zachováváme nejmenší možný rozsah jednotlivých písní a cvičení a klademe důraz na požadavek hry zpaměti. Co možná nejdříve vedeme dítě k cíleně zaměřované pozornosti při vlastní hře. Soustřeďujeme se tedy postupně:
- na rozumové zvládnutí úkolu;
- na tělesný prožitek (např. na přirozený postoj a účelné držení houslí i smyčce, vnímání práce prstů levé ruky, pohybů pravé paže a ruky apod.);
- na zvukovou a emocionální stránku.
Logická úvaha a základní analýza před hraním totiž neznamená automaticky, že dítě logicky myslí i při hře. Učí-li se "organizaci myšlenek při hře" od počátku, neustále a průběžně, bude hrát takto i na pódiu. I děti, které s Houslovou knížkou 1 začínaly hrát od počátku, by teď již souběžně měly získávat zkušenosti s 1. polohou (viz závěrečná poznámka v Metodických radách Houslové knížky 1, str. 6). Nicméně těžiště práce by u těchto dětí mělo ještě zůstávat ve 3. poloze, kde jsou ideální podmínky například k počátkům vibrata, jestliže využijeme lehkého dotyku hrany levé dlaně o korpus a začínáme "vějířkovým" pohybem od zápěstí. Od tohoto typu vibrata je později blízko jak k loketnímu (dáváme-li mu přednost), tak k prstovému (i když tento specifický typ využijeme až u pokročilých houslistů
pro stylové odlišení – např. v hudbě francouzského impresionismu). Zápěstní typ vibrata je navíc založen na stejném pohybovém principu – "vějířku" – jako výměny poloh ("gesto dávající ruky" – viz práce Kato Havas: Nový přístup k houslové hře).
Pokud se nám osvědčila příprava ekonomiky a propojování smyků "prstem po prutu", neodsuneme ji jen do začátečnické praxe – použijeme ji pro názornost i později u komplikovaných smykových kombinaci nebo při požadavku přizpůsobení rychlosti tahu konkrétnímu dynamickému záměru (známé šetření smyku před crescendem apod.).
Knížka 3
přednesový repertoár ve 3. poloze
Knížka 4
Jakkoli je hlavním tématem těchto etud práce levé ruky, připomínáme naléhavě nezbytnost komplexního přístupu k houslové hře.
Základní postoj hraje rozhodující roli i při výuce výměn poloh. Pokud tolerujeme nedbalé nebo naopak křečovité držení těla, prohýbání či vytáčení páteře, zvedání ramenou, naklánění hlavy k levému či pravému rameni (tím nemyslíme malé a flexibilní pootočení hlavy doleva) a nevěnujeme pozornost tomu, aby housle spočívaly bezpečně a přitom měkce mezi ramenem a levou čelistí, je levá ruka nucena housle zdvíhat (což pak ještě umocňuje častý příkaz „housle nahoru!“). Představa, že se táž ruka má ještě po hmatníku klidně a s jistotou posouvat, je téměř neuskutečnitelná. Výměny se pak řeší jako prudké skoky s veškerým rizikem, že se prst „netrefí“.
Přirozený pohyb pravé paže a držení smyčce se součinností všech částí paže a ruky jsou další podmínkou úspěšnosti našeho snažení.
Nelze po levé ruce chtít nenucený, samozřejmý a klidný pohyb, jestliže pravá ruka smyčec zcela zbytečně až křečovitě svírá. Pak ovšem také ve snaze o tvoření krásného tónu a o prohlubování dynamiky mylně používá tlak na strunu místo váhy celé pravé paže, čímž strunu místo rozkmitání dusí.
|
